Přírodní památka Hromnické jezírko chrání zatopený bývalý břidlicový lom. Voda má netradičně červenohnědou barvu a v nízké koncentraci obsahuje kyselinu sírovou, která v jezírku neumožňuje rozvoj života. V minulosti zde fungovala hromnická huť, kde se z břidlice jako na jediném místě světa vyráběla dýmavá kyselina sírová (vitriol, oleum).
Autor článku: Luboš Moravec | poslední aktualizace: 19. února 2015
Kategorie: Zajímavosti
Hromnické jezírko je široké 130 metrů, dlouhé 190 metrů a hluboké místy až 18 metrů. Samotný lom je hluboký asi 60 metrů. Zatopená plocha má přibližně 3 ha.
Voda v Hromnickém jezírku má vysoký obsah rozpuštěných síranů (je slabým roztokem kyseliny sírové), které se vyluhovaly z břidlic - proto se v jezírku (až na některé odolné řasy) nemůže vyvinout život. Výrazné červenohnědé zabarvení pak způsobují sloučeniny železa. Voda Hromnického jezírka má údajně díky nízké koncentraci kyseliny sírové léčivé účinky na ekzémy.
Hromnické jezírko je památkou na těžbu vitriolové břidlice, kterou zde začali v roce 1578 dobývat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera a kteří ji používali k výrobě léčiv. Břidlice se také používala k výrobě kamence, jež byl využíván jako bělidlo v textilní výrobě. Na přelomu 18. a 19. století se tu začala jako na jediném místě na světě vyrábět dýmavá kyselina sírová, lidově zvaná vitriol, v chemickém průmyslu také oleum. Horníci vydolovanou břidlici vršili do hald na nepropustný jílový podklad. Haldy potom prolévali vodou, která v břidlici rozpouštěla rozptýlený síran železnatý, a ten byl jako červený louh odváděn do nádrží. Odpařováním vznikl vitriolový kámen, který se dále zpracovával na kyselinu sírovou. Dýmavá kyselina sírová byla ve své době jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga a na hromnické výrobě byl závislý anglický i německý průmysl. Později však v těchto zemích objevili levnější syntetický způsob výroby a hromnická výroba začala upadat, až v roce 1896 těžba skončila.
barokní elegance v údolí Střely — Klášter je známý hlavně pro Santiniho nádherná točitá schodiště připomínající šnečí ulity; obdiv si zaslouží i hlavní samonosné schodiště.
kostel duchů — V chátrajícím kostele posedávají desítky sádrových postav, modlící se k Bohu. Připomínají nám doby, kdy víra byla přirozenou součástí života.
největší lezecká skalní oblast severního Plzeňska — Osamocená stolová hora, kterou lemují strmé skály, tzv. Zkamenělé stádo. Je tu přes 60 skalních věží a stěn s desítkami lezeckých cest.
Muzeum a galerie severního Plzeňska — Skvostný barokní areál vystavěný podle plánů Santiniho. Dnes slouží jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Kulturní památka.
nejhezčí výhled na naše nejmenší historické město — Z vyhlídky je pěkný pohled na dominanty (zámek a klášter) Rabštejna nad Střelou – nejmenšího historického města Evropy.
zříceniny středověkého hradu — Z gotického hradu se dodnes dochovaly pouze zříceniny dvou válcových věží, stojí tu barokní zámek a bývalý klášter servitů.
2. či 3. nejstarší gotický most v ČR — Existují domněnky, že most byl postaven už v letech 1335–1340. Mohl by tak být o pár let starší než Karlův most v Praze.
gotický kostelík uprostřed polí — Jeden z našich nejstarších kostelíků stojí opuštěný mezi poli u řeky Berounky. Konají se k němu poutě, uvnitř pak koncerty, výstavy a další akce.
nejmladší jezero v ČR — Vzniklo teprve r. 1872 díky mohutnému sesuvu půdy v důsledku katastrofálních dešťů. Postupně se zanáší a za několik desítek let zanikne.
zázračné žehnající ruce — Na hřbitově je náhrobek s reliéfem kohenských žehnajících rukou. Traduje se, že když na ně přiložíte dlaně, splní se vám tajné přání.
GPS:
49°51'1.296"N, 13°26'44.079"E
Kraj:Plzeňský kraj
Okres:Plzeň-sever
Obec:Plzeň
© 2009–2024 iTRAS. Všechna práva vyhrazena.webdesign: Ladzo.cz